Olga Pohl je copywriterka, publicistka a překladatelka s pestrou praxí. V současnosti se věnuje psaní pro časopisy, pro web i tisk. Umí najít správná slova pro všechno, co chcete říct - v češtině i v angličtině. Je také lektorkou kurzu Jak přesvědčit motivačním dopisem.
1. Vystudovala jste textilní návrhářství, ale Vaše současná profese je úplně jiná. Co způsobilo ten obrat?
Vždycky mi šly dobře jazyky. Chtěla jsem umět anglicky a usilovala jsem o to velmi cílevědomě, i když jsem netušila, jaké možnosti se mi v 90. letech otevřou. Znalost angličtiny se mi pak ohromně hodila. Využila jsem příležitosti a stala jsem se překladatelkou a tlumočnicí. Zpětně jsem tomu ráda, protože textilní průmysl tehdy moc perspektiv nenabízel.
2. Jak jste tedy pro překladatelství získala potřebné vzdělání či praxi?
S čerstvým diplomem učitelky angličtiny jsem odjela pracovat jako dobrovolnice na Schumacher College do Anglie. Oproti au-pairkám, které se jedou naučit anglicky, jsem měla velkou výhodu – mohla jsem stavět na solidním základu gramatiky a slovní zásoby. Po návratu jsem začala učit a s pomocí kurzů a odborné literatury postupně pronikat do překladatelského řemesla. Troufla jsem si i na výzvu v podobě nejvyšší úrovně Cambridgeského certifikátu (Proficiency in English) a získala nejlepší ohodnocení – stupeň A.
3. Zaměřujete se na překlady určitých typů textů, nebo překládáte všechno, co si zákazníci přejí?
Rozhodně netvrdím, že zvládnu přeložit jakýkoli text. Překladateli, který to o sobě prohlašuje, bych moc nevěřila. Postupem času jsem se vyprofilovala v oborech jako vzdělávání, ochrana životního prostředí, film a výtvarné umění. Také jsem tlumočila filmy na festivalech. Svou roli tu sehrálo nejen moje předchozí pedagogické a výtvarné vzdělání, ale i mimopracovní zájmy.
4. Mnozí z těch, kteří změní obor, si ten původní ponechají jako koníček. Jak je to u Vás?
K výtvarnu jsem se vrátila velkým obloukem až v posledních letech. Oslovilo mě plstění z ovčí vlny. Je to prastará textilní technika, kterou dodnes používají nomádské národy v Asii k výrobě koberců.
Ruční práce s materiálem mi vyvažuje hodiny prosezené u počítače a strávené v digitálním světě.
5. Na svém profilu na LinkedInu uvádíte, že také píšete pro blogy a magazíny. Jaká témata si vybíráte?
Většina mých článků je určená ženám, které se chtějí v životě posunout někam dál. Proto píšu například o příležitostech k podnikání při mateřské nebo o budování osobní značky. A také o řešení složitých životních situací. Například o mediaci při rozvodu, která partnerům umožňuje rozejít se slušně. Velký ohlas v mém okolí vzbudil článek na téma vyhoření, který jsem napsala pro říjnový Cosmopolitan.
6. Kde jinde si můžeme Vaše články přečíst?
O příležitostech pro podnikavé ženy se dočtete na portálu ŽENY s.r.o., brandingu jsem se věnovala na ProByznysInfo. Pro neziskovku Aperio chystám sérii článků určených rodičům, kteří řeší nejrůznější náročné situace. A hlavně – promýšlím svůj vlastní blog věnovaný copywritingu.
7. Které magazíny či blogy naopak čtete ráda?
Převládají odborné zdroje, v čele s obligátní FastCompany. Velkou inspirací z branže je mi Ottocopy. O grafickém designu a souvislostech se značkou dobře píše Jiří Chlebus. A na blogu Magdaleny Čevelové si vždycky můžu být jistá, že tam najdu kvalitní obsah na téma marketingu. Ve volném čase naopak bez výjimky sáhnu po tištěném časopisu (který se dá číst ve vaně). Jednoznačně vyhrává britský Delicicious.
8. Vyučujete také kurz psaní motivačního dopisu. Jeho napsání je pro mnohé těžký oříšek. Na jaké otázky bychom měli při psaní myslet?
Zásadou číslo jedna při jakémkoli psaní je předem si ujasnit, co chci říct. A hned potom odpověď na otázky „Proč to píšu?“ a „Pro koho to píšu?“.
Zásadou číslo jedna při jakémkoli psaní je předem si ujasnit, co chci říct.
9. Co bychom tam psát neměli?
Jedním slovem: omáčky. Zbytečně rozvláčné úvody namísto toho, abyste šli rovnou k věci. Nicneříkající fráze o týmovém duchu tam, kde by měl být konkrétní příklad.
10. Na internetu je spousta šablon a návodů, jak napsat motivační dopis. Jak to vnímáte Vy? Je lepší vytvořit si svůj vlastní nebo je to jen ztráta času?
Jak říkám ve svém kurzu, obšlehnutým dopisem body nezískáte. Vždycky je třeba, aby dopis mluvil za vás a o vás. Šablony nabízejí jen vodítko, určité mantinely, kterých je dobré se držet, aby dopis splňoval pravidla žánru. Na druhou stranu, není třeba pokaždé „vymýšlet trakař“. Najděte si kvalitní návod a využijte tipů z praxe. Já například doporučuji, abyste zkušenosti a vlastnosti, které budoucí zaměstnavatel požaduje (samozřejmě, pokud je opravdu máte), formulovali svými vlastními slovy. Nebude to působit dojmem, že jste je jen okopírovali.
Vždycky je třeba, aby dopis mluvil za vás a o vás.
11. Filosofií VímVíc.cz je vzdělávání ostatních, a tak se na závěr každého ptám, co nového se naposledy naučil. Co to je u Vás?
Přihlásila jsem se na kurz pro rodiče, protože mi došlo, že pro některé dovednosti je dobré zajít k odborníkovi. Nejlépe takovému, který vám pomůže najít si odpověď sami. Asi nejužitečnější poznatek, který jsem si zatím odnesla, zní: „Přirozenou autoritu si u dětí získá jen takový rodič, který dokáže respektovat i své vlastní potřeby.“
