Příprava na přijímací pohovor je základ. Určitě nemusíme zmiňovat, že byste měli vědět co nejvíce informací o firmě, mít na sobě vhodné reprezentativní oblečení a přijít včas. Jak ale předejít strachu a nervozitě, která nás běžně na pohovorech provází?
Trocha improvizace
Improvizace nás učí důležitým dovednostem jako je například umění zareagovat na to, co se právě děje – mít tedy schopnost pohotové reakce. Zároveň můžete snáze vyjádřit své emoce nebo naslouchat druhému. Pokud získáte tuto jistotu, zbavíte se strachu a trémy z nečekaných situací. Jestli se tedy chcete odlišit od konkurence, je třeba se umět výborně prezentovat. To lze však v momentě, kdy vás neovládá strach.
V každém případě je dobré se připravit na klasické otázky personalistů, mezi které patří například – jak byste se sám charakterizoval a jaká je vaše vysněná práce? Nejde o to mít předem připravenou odpověď, jelikož personalista chce vidět vaši reakci. Pokud nad otázkou chvíli přemýšlíte, tak skutečně uvažujete nad vaší kariérou. V opačném případě, kdy ze sebe ihned vychrlíte během pár minut bod po bodu své představy ohledně vaší kariéry, může se personalista trochu zaleknout. Působí to pak, že jste dravec, který si jde za svým i „přes mrtvoly“. Je dobré najít určitý balanc - co, kdy a jak říci. Situaci, kdy neodpovíte nic, zde ani řešit nebudeme. Pak by bylo na vás si sami pro sebe zodpovědět, co vlastně děláte na tomto pohovoru?
Existují pak ještě lehce záludné otázky typu – kolik tenisových míčků se vejde do auta Škoda Superb? Divili byste se, kolik lidí skutečně začne v duchu počítat. V tomto případě však nejde o správnou odpověď, ale o vaši reakci. Jestli se zasmějete a řeknete, že tohle jste nečekali, budete působit mile. Pokud z toho budete v šoku a nevrlí, že se nemůžete dopočítat, asi to také o vás něco vypoví. Berte pohovor jako hru!
Důsledná příprava na pohovor je základ, ale někdy je třeba umět i trochu improvizovat Stačí trocha cviku a půjde vám to samo.
Zaujměte správnou pozici
Možná se budete divit, ale to jak sedíte, má co dočinění s tím, jaké chyby ze stresu pak můžete udělat. Emoce totiž ovlivňují tělo stejně tak, jako tělo ovlivňuje emoce. Když jste ve stresu, jste skleslí a uzavření. Ideální je se před pohovorem narovnat, roztáhnout ruce a zdvihnout hlavu. Přibližně po 2 minutách by se měl dostavit pocit větší sebedůvěry.
Určitě není dobré se na pohovoru pořád vrtět nebo se drbat na uchu. Mějte ruce široko od sebe a myslete na to, abyste měli obě nohy na zemi. Jedná se o tzv. „power pózu.“ Při stresových situacích se totiž uvolňuje hormon kortizol a tato pozice tomu zabraňuje. Zkrátka se jedná o pevný posed, který pak brání tomu, abyste dělali z nervozity zbytečné chyby.
Váš postoj či posed může být protistraně leccos o vás vypovědět. Bylo by dobré znát základy „řeči těla” a umět ji použít ve svůj prospěch.
Tón hlasu a správné dýchání
Váš hlas na vás může prozradit hodně. Vždy je poznat, v jakém jste zrovna rozpoložení. Určitě myslete na to, abyste nemluvili zbytečně moc rychle – to je jasný ukazatel nervozity. Také to působí tak, že chcete mít pohovor co nejdříve za sebou. Zkuste si doma před pohovorem zazpívat oblíbenou písničku nebo si párkrát pro sebe přeříkejte nějaký jazykolam či odborný text. Ať se prostě rozmluvíte a připravíte svůj hlas na to, že má nyní podat výkon! Mezi slovy dělejte pomlky, nadechněte se mezi větami, napijte se – tím dáte svému projevu větší význam.
Umírnit svůj dech dá někdy hodně zabrat, ale pro přirozený projev je to nutnost. Zkuste se chvíli na svůj dech soustředit a při stresových situacích zkuste vědomě dýchat, a to tím způsobem, že se na dvě doby nadechnete a na tři vydechnete. Ve stresu mají lidé tendence dýchat mělce a doručit tak do mozku kyslík co nejrychleji. Po chvilce se stane, že vám začne docházet dech. V důsledku toho se budete hrbit a uzavře se vám hrudník, což je pak jasným signálem pro mozek, který tuto situaci vyhodnotí jako možné nebezpečí. Důležité je zpomalit nádech, uvědomit si jak dýcháte, a tím zaměstnat mozek, aby vám v něm nelítaly negativní scénáře. Správné dýchání vás pak vrátí do přítomnosti a soustředěnosti.
Věděli jste, že intonaci vnímáme silněji než obsah mluveného slova? Dalo by se říci, že mozek se zaměřuje na to, co říkáte jen ze 7 %. Naopak způsob, jakým to říkáte je vnímán přes 90 %.
Nalaďte se na vlnu personalisty
Dalo by se říci, že se jedná o aktivní naslouchání. Pokud osoba před vámi mluví tiše a klidně, tak se také ztište. Pokud je naopak personalista dynamický a rázný, zkuste zrcadlit jeho chování. Zkrátka najeďte na jeho vlnu a zkuste mluvit „jeho slovníkem.“ Pokud personalista bude cítit, že jste sladění, tak mu budete sympatičtější, a to jsou plusové body navíc.
Na druhou stranu se nebojte říci, že něčemu nerozumíte nebo že to zkrátka nevíte. Nemá smysl ze sebe dělat chytřejšího, než je protějšek. Uvědomte si, že v místnosti sedíte s profesionálem ve svém oboru. Není dobré říkat nahlas věci, které nemáte ověřené. Vyhnete se tak pocitu trapnosti. Dobrým krokem je, aby vám personalista přeformuloval již položenou otázku. Jednak získáte čas na odpověď a zároveň to působí tak, že vás skutečně zajímá, o čem tady mluvíte.
Pravdou je, že pokud nepřeskočí vzájemné sympatie už na prvním kole, těžko se pak dostanete dál. Takže nejhorší scénář je, že personalista bude totálně nesympatická osoba, která se bude snažit vás na čemkoliv nachytat jen proto, aby vás nemusela pouštět do dalšího kola. Ale s tím nic neuděláte. Není to vaše chyba, jen se to prostě nepotkalo. Proti chemii se moc bojovat nedá. Věřte však spíše v lepší a to v situaci, že se potkáte s milou personalistkou, se kterou se pobavíte ještě o jejím a vašem volném čase. Mějte na paměti, že firmu dělají lidé a jistě chcete pracovat tam, kde se vám pocitově líbí.
