Dostali jste se do situace, kdy potřebujete vědět něco víc o dědictví? Zjistěte pomocí našeho článku, co znamená dědictví ze zákona a kdo dědí pouze díky závěti nebo dědické smlouvě. Dozvíte se také, jak dědictví odmítnout nebo co dělat v případě, že je zadlužené.
Kdo má na dědictví nárok?
Pro začátek si nejprve ujasněme, co vlastně dědictví je. Ze zákona je o veškerý majetek, ale i dluhy zesnulého. Pokud jste tedy dědicem a zemřelý měl v den úmrtí nějaké dluhy, dědíte i je. V takovém případě za žádných okolností nelze přijmout pouze majetek a dluhy jako dědictví odmítnout.
Právoplatný dědic si nemůže vybrat pouze majetek a vzdát se dluhů.
Nyní se tedy dostáváme k tomu, kdo může být dědicem. Dědit může jak fyzická, tak i právnická osoba nebo dokonce stát. Mimo to může být dědicem již počaté, ovšem ale ještě nenarozené dítě. Spíše než podmínky, díky kterým můžete být dědicem, existují podmínky, za kterých se dědicem stát nemůžete. Konkrétně jde o následující případy:
- Osoba se dopustila trestného činu na zůstaviteli nebo jeho příbuzné osobě (předkovi, potomkovi či manželovi).
- Osoba nějakým způsobem manipulovala s poslední vůlí zůstavitele (nutila ho do něčeho, zfalšovala ji, …). Pokud zůstavitel některý z těchto činů ještě před smrtí promine, může se osoba znovu stát způsobilým dědicem.
- Osoba je manželem/manželkou zůstavitele a dopustila se na něm domácího násilí. Pravidlo platí, pokud v době smrti již běží rozvodové řízení na základě tohoto činu.
- Jde o dědictví po dítěti a osoba je rodičem zbaveným rodičovské odpovědnosti.
Na základě posledních dvou případů sice nemůžete dědit ze zákona, pokud je takový člověk ale uveden v závěti či dědické smlouvě, na dědictví má právoplatný nárok. Pokud se tak nestalo nebo jde o osobu z prvních dvou případů, na její místo jako dědic nastupuje potomek, a to na základě zákonné dědické posloupnosti.
Dědicem se nemůžete stát na základě několika podnětů. V některých případech jím můžete být pouze díky závěti.
Dědictví ze zákona
Případ dědictví ze zákona nastává ve chvíli, pokud zesnulý v průběhu svého života nijak neovlivnil rozdělení dědictví. To znamená, že nesepsal závěť ani dědickou smlouvu, a nechal tak všechno na zákonných pravidlech. V takových případech probíhá rozdělení dědictví podle dědické posloupnosti, která je rozdělena do šesti dědických tříd.
První třída dědické posloupnosti
Do první třídy se řadí děti a manžel/ka. Ty si dělí dědictví rovným dílem. Pokud některé z dětí odmítne dědictví, neznamená to, že se jeho podíl rozdělí mezi ostatní děti a manžela. V takovém případě připadá tato část dědictví jeho dětem, případně vnoučatům.
Pokud zesnulý děti nemá, nemůže manžel/ka dědit sama. V takovém případě se postupuje podle druhé třídy, ke které se rovnou dostaneme.
Druhá třída
Do druhé třídy patří manžel/ka, rodiče zesnulého a osoby, které žily se zůstavitelem v jedné domácnosti podobu alespoň jednoho roku před jeho smrtí. K této třídě se ovšem přistupuje pouze za předpokladu, že nemohlo být dědictví rozděleno podle první třídy. Manžel/ka pak musí dostat alespoň polovinu dědictví, druhou si pak dělí ostatní osoby rovným dílem.
Stejně jako v první třídě, i zde je výjimka. V tomto případě nesmí osoby žijící se zesnulým v domácnosti bez sňatku dědit samy. Pokud k takové situaci dojde, přesouvá se dědictví do následující, tedy třetí třídy.
Třetí třída
Ve třetí třídě už nehraje žádnou roli manžel/ka. Týká se sourozenců zesnulého a osob, které s ním žily alespoň rok v domácnosti a podílely se na její chodu. Tyto dvě skupiny si dělí dědictví rovným dílem. Dostane se na ně ovšem pouze v případě, že nedědí účastníci první ani druhé třídy.
Náhradníkem na sourozence zůstavitele jsou jeho potomci. Právo se už ale nevztahuje dále na jejich děti.
Čtvrtá třída
Pokud se dostane až na čtvrtou třídu, dědí v ní prarodiče zesnulého rovným dílem
Pátá třída
Pokud nastane situace, že ani ve čtvrté třídě není dědic, dostáváme se k předposlední, a to páté. V takovém případě dědí prarodiče rodičů zesnulého. Dělení pak probíhá tím způsobem, že jednu půlku získají prarodiče otce zůstavitele a druhou prarodiče jeho matky. Ty si pak mezi sebou přidělenou polovinu také rovným dílem rozdělí. Pokud jeden z prarodičů nedědí, získává jeho část druhý prarodič rodiče. Pokud nedědí například ani jeden prarodič ze strany matky, celá jejich část připadá prarodičům ze strany otce.
Šestá třída
A nakonec, pokud ani v páté třídě nikdo nedědí, jsou na řadě vnuci sourozenců zesnulého a děti jeho prarodičů.
Pokud se ani v jedné třídě nenajde právoplatný dědic, připadá dědictví státu, který ho nesmí odmítnout.
Informujte se o tom, jak je v případě smrti zaměstnance a jak se postupuje v případě jeho nevyplacené mzdy
Zadlužené dědictví – Pomoci může soupis pozůstalosti
Ve značném množství případů se stává, že pozůstalí dědí v rámci dědictví mimo majetek i dluhy. I ty se rozpočítávají stejně jako majetek. Dědic se nemůže dluhů vzdát, musí pouze přijmout dědictví celé a nebo ho i s majetkem odmítnout.
Stát se může i to, že dědictví obsahuje více dluhů, než majetku. V takovém případě je dobré zvážit, zda dědictví přijmout nebo ne, jelikož dědic musí zaplatit dluh celý, bez ohledu na jeho výši. Pomoci vám v takovém případě může jedině soupis pozůstalosti, o kterém si povíme něco víc.
Soupis pozůstalosti je jednoduše řečeno seznam veškerého majetku, který po zesnulém zůstal. Ten si ovšem nemůžete udělat sami, ale vyhotovuje ho notář. Dědic může tento soupis předložit do měsíce ode dne, kdy mu bude soudem tento návrh přednesen. Jestliže tak udělá, omezí se jeho povinnost splacení dluhu pouze na hodnotu zděděného majetku a zbytek platit nemusí. Nesnažte se ale tento zákon nijak obcházet, pokud totiž dědic vědomě neuvede nějakou majetkovou část, ochrana se automaticky ruší a on tak musí splatit dluh v jeho plné výši.
Soupis pozůstalosti může zmírnit výši sluhu pouze na hodnotu zděděného majetku.
Odmítnutí dědictví
Po vyrozumění o tom, že vám náleží nějaké dědictví, ho máte právo z jakéhokoliv důvodu odmítnout. To se nevztahuje pouze na dědice uvedené v dědické smlouvě, ti ho musí přijmou. Odmítnout ale můžete pouze celé dědictví, které vám náleží, ne pouze jeho část.
Toto rozhodnutí lze sdělit soudu ústním prohlášením nebo písemným, které soudu zašlete. Učinit tak ale musíte nejpozději do jednoho měsíce od chvíle, kdy se dědic o svém dědickém právu dozvěděl. Pokud tuto lhůtu zmeškáte, nemáte již na odmítnutí zpětně nárok. Stejně tak není možná situace, že byste dědictví odmítli a následně si to rozmysleli a chtěli jste rozhodnutí změnit. Dávejte si tedy dobrý pozor, než se definitivně rozhodnete.
V rámci odmítnutí dědictví se ho můžete i vzdát ve prospěch jiné osoby. V praxi to znamená, že svou část dědictví přenecháte jinému dědici, to ale pouze za předpokladu, že s tím bude souhlasit. Zároveň nesmí vámi zvolená osoba spadat do skupiny dědiců, kteří nemají na dědictví ze zákona nárok.
Dědictví můžete odmítnout i ve prospěch jiné osoby. Učinit tak ale musíte do 1 měsíce.
Přečtěte si také, jak funguje v letošním roce dědická daň, aby vás opravdu nic nepřekvapilo.
