Stojíte před skupinou lidí, jejich pohledy jsou upřené jen na vás, atmosféra v místnosti se ztišuje a právě začíná váš projev nebo přednáška. I ledajaký profesionál v těchto chvílích mírně znejistí.
Bude moje řeč zajímavá? Dokážu upoutat pozornost publika? Nebudu se přeříkávat?
Ano, takové otázky se objevují i v mé mysli předtím, než nastoupím před zírající dav, a to už mám za sebou pár let před lidmi odmoderovaných. Nenechejte se rozhodit, počáteční stres je naprosto v pořádku, nesmí vás ale limitovat, ne-li paralyzovat.
Chybovat je lidské, ale stejně tak je lidské se ze svých chyb poučit a snažit se zlepšovat. V tomto článku se proto dozvíte, v čem nejčastěji náš projev pokulhává a proč jsou někteří lidé i přes velkou snahu jen průměrnými řečníky.
Nesrozumitelná řeč a polykání koncovek
Možná si myslíte, že se svým projevem nemáte žádný problém, nikdy jste neměli vadu řeči a při běžném hovoru se nijak nepřeříkáváte. Co když ale najednou musíte mluvit před více lidmi. Někdy deseti a někdy jich na vás bude zírat třeba sto.
Psychika člověka je velký kouzelník
Dokáže nás nesmírně povzbudit, ale pokud nemáme dostatek sebevědomí nebo prostě nejsme ve své kůži, může z našeho projevu udělat pěknou paseku.
A jako první se to projeví na takzvaném „koktání„. Najednou začínáte komolit slova, která vám jindy nedělala žádný problém, máte přebrebt skoro v každém druhém slově a čím víc přeřeků máte, tím jste nejistější. Druhou variantou je, že začnete slova doslova polykat. Tak rychle chcete zmizet z pódia, že dáte podvědomě vašemu mozku signál, aby řeč co nejvíc zkrátil, a tak se stane, že místo rohlík vyslovíte jen „rohlí“, namísto potopit, řeknete jen „potopi“.
Jak se tomu vyvarovat?
Především nikam nespěchejte, není nic horšího než uhoněný řečník. Velkým pomocníkem vám můžou být rozmlouvací cvičení. Určitě znáte několik jazykolamů, díky kterým si uvolníte ústa.
Na velmi rychle rozmluvení se používá například „Mauglí, Meuglí, Zauglí“
Při vyslovování co nejvíc otvírejte ústa, abyste uvolnili čelisti a ústa se posléze snáze pohybovala. Na „protažení“ jazyka je pak vhodný jazykolam: Vlky, plky a drbu vrbu. Smyslem je tyto fráze opakovat co nejrychleji za sebou, avšak stále dbejte především na správnou artikulaci, aby vám jednotlivá slova nesplývala.
Slovní vata
Dalším mluvním nešvarem je používání takzvaných výplňových slov. Taky to určitě znáte, když se v řeči ztratíte, potřebujete čas, než naleznete tu správnou myšlenku a právě tehdy přichází na scénu slavné „ehm“. Někteří řečníci jsou schopni ho použít za každým druhým slovem. Vězte ale, že takový projev se delší dobu neposlouchá vůbec dobře. Další slovní vatou je slovíčko „no“ – to je velmi zrádné, protože si často ani neuvědomujeme, že ho používáme nadbytečně.
Zkuste se schválně zamyslet a na chvíli se poslouchat, kolikrát jste za svůj projev tuhle vatu vyslovili?
„No a pak jsem šel na zahradu, noo a na té dovolené bylo opravdu krásně…no já nevím…“ Příkladů je mnoho a mnoho, jen se zítra zaposlouchejte do rozhovorů na ulici, slovní vata je všude kolem nás a právě její eliminace odlišuje průměrného řečníka od toho zkušeného.
Jak se tedy slovní vatě vyhnout?
Poctivou přípravou svého projevu, a tím nemyslím jen si stanovit obecnou strukturu, ale mít jasně formulované myšlenky, pak se vám nikdy nemůže stát, že nevíte kudy kam a sáhnete po výplni. Ostatně odborníkem na eliminaci slovní vaty je můj kolega Michal Hrubý, který vás naučí další užitečné techniky v našem videokurzu.
Díky versus kvůli
Na závěr jsem si pro vás schovala jednu řečnickou perličku. Věděli jste, že i jedním špatně mířeným slovíčkem můžete úplně změnit vyznění vašeho projevu? Ideálním příkladem je používání slov díky a kvůli.
Až 90 % naší populace nikdy nepřemýšlela nad jejich významem a bez uvážení je zaměňuje jako synonyma.
Ovšem pokud se opravdu chcete stát vzdělaným a kvalitním řečníkem, měli byste vědět, že mezi těmito slovíčky je velký rozdíl. Díky používáme v situacích, kdy opravdu za něco děkujeme, stalo se něco pozitivního, něco, co vede ke zlepšení. Naopak kvůli použijme tehdy, když se něco nepovedlo podle našich představ, v situacích, které v nás nevyvolávají pocity štěstí.
Vysvětleme si to na příkladu. Spousta lidí by bez váhání použila větu: „Díky povodním se musely vystěhovat desítky rodin.“ Ale my přece za něco takového neděkujeme, povodně nejsou ničím pozitivním a to, že teď lidé nemají kde bydlet, si nezaslouží vděk. Naopak v tomto případě je správné použití: „Kvůli povodním se musely vystěhovat desítky rodin“. Povodně zastihly lidi nečekaně, kvůli nim teď ztratili své domovy, a kvůli povodním přijdou například i o peníze.
Aby vám to bylo jasnější, zkuste si sami několik takových příkladů uvést. Smutné je, že záměnu díky/kvůli slýcháme dennodenně i ze zpravodajství některých televizí a rádií. Je proto těžké se ve správném používání zorientovat.
Pamatujte:
Díky = situace pozitivní, veselá, vede ke zlepšení
Kvůli = situace je nepříjemná, působí komplikace a vyvolává špatné pocity.
TIP: Věřím, že zmíněné rady budou ve vašem projevu užitečné. Další řečnické tipy se dozvíte v našem videokurzu. Naučíme vás například zvládat trému a nervozitu, pracovat s hlasem a důrazy, správně při projevu dýchat a mluvit plynule nebo správně při projevu gestikulovat a používat prezentační pomůcky. Těšíme se na vás.
